Kytka pro babi a dědu 

Zahřejme jim srdce ❤️ 

Máme rádi kytky a chceme šířit radost. Spolu s vámi. A pomáhat květinami rovnou dvakrát. Už rok díky našim dárcům rozdáváme květinové pugety dámám a pánům v domovech seniorů. Často nám říkají, že kytku nedostali desítky let.  Ale bez Vás to nepůjde. 

Jak to funguje: Vy → lidé s epilepsií → babi a děda = radost + radost + radost

Potřebujeme k tomu Vaši podporu. Vy zadáte trvalý /nebo jednorázový/ příkaz na "Kytku pro babi a dědu" na Darujme.cz. My každý měsíc vybereme s partnerskými domovy seniory a naši zaměstnanci připraví kytici jenom pro ně. O všem Vás budeme informovat. 

Děkujeme za Vaši podporu a jestli Vám Kytka pro babi a dědu připadá smysluplná, pojďte s námi do toho! Přičichněte si k dobru.

Pugety putují do Domova pro seniory Chodov, do Ústavu sociálních služeb na Praze 4 , do Domova pro seniory Háje, do domova pro seniory Dům u Agáty, do pečovatelské služby na Praze 6, do Domova pro seniory Dobřichovice, do Centra Rosa.

A komu jsme už udělali radost - díky vám! ❤️

RECENZE

Monika Křížková

Sociální pracovnice, Ústav sociálních služeb Praha 4

Chtěla bych moc poděkovat Aranžérii za jejich krásné květiny, které dělají ohromnou radost našim uživatelům sociálních služeb. Zejména našim ženám - seniorkám, které mnohdy dlouhá léta žádnou květinu nedostaly. Jejich radost v očích se nedá slovy popsat. Vždyť co každou ženu dokáže nejvíce potěší bez ohledu na věk ? Přeci krásná květina. 

Bc. Pavla Masopustová, DiS.

Domov pro seniory Chodov

Děkujeme květinové dílně Aranžerie za pravidelné doručování nádherných květin. Naši oslavenci z Domova pro seniory Chodov mají vždy velkou radost a květina jim vykouzlí úsměv na tváři. Každý pugét je jiný a má své vlastní kouzlo. Doufáme, že tato spolupráce bude trvat i nadále a těšíme se na každou další květinu. Ještě jednou velké díky!

JUDr. Lucie Trnková

ředitelka Pečovatelské služby Prahy 6

Dnes jsem předávala krásnou kytičku od Vás k 90.tinám. Paní Anna měla velkou radost a setkání bylo velmi příjemné, povídala mi o tom, jak má ráda jarní květiny a jaro celkově a byla moc potěšená. Osobně jsem za projekt nesmírně šťastná, neb si najdu čas v klidu a individuálně si s klienty popovídat, což je v této hektické době velmi vzácné. Děkujeme.

ROZHOVORY

Nasedáme s ředitelkou JUDr. Lucií Trnkovou do auta a odjíždíme od sídla Pečovatelské služby Prahy 6 do bytu paní Boženy Průšové, klientky pečovatelské služby. Cestou mi paní Trnková vypráví, jak velkou radost dělá projekt Kytka pro babi a dědu nejen seniorům a seniorkám, ale i jí samotné. "Osobně jsem za projekt nesmírně šťastná. Díky němu si najdu čas v klidu a individuálně si s lidmi popovídat, což je v této hektické době vzácné. A je to opravdu mimořádně potěší. Vždyť mnozí z nich nedostali květinu desítky let."Ačkoliv paní Průšové bude za dva roky 100 let, bydlí sama a byteček má uklizený jako klícku. "To si uklízím sama. Vždycky postupně musím, a pomaličku," odpovídá na mou otázku, zda jí někdo chodí uklízet. Na stole už na nás čeká jablečný závin, který paní Průšová pro nás upekla z vlastního, nikoliv kupovaného listového těsta.

Jak si připomínáte narozeniny, paní Průšová?
Já to přecházím. Přišla kamarádka, ale teď se bojí. Zeťák tady byl, ale je radši na chatě. A soused, já mu říkám mladej, mi koupil bonboniéru, kterou jsem si přála. On za mnou chodí skoro každý den, nakupuje mi, pomáhá a ani se díky němu necítím osamělá.
 

Kdy jste naposledy dostala květinu?
Tu od vás. Zeťák nosil kytičky, ale můj manžel na to nebyl.

Pamatujete si na květiny ve svém životě?
Svatební. Vdávala jsem se 1950, byli jsme spolu 45 let, bílé růžičky to byly.
Paní Průšová vytahuje album se svatební fotografií a oči se jí zalijí slzami.

Co byste vzkázala lidem, kteří přispívají na Kytky pro babi a dědu?

Dobrý nápad. Pro staré lidi je to takové láskyplné. Udělalo mi to radost. 

Další klientka Pečovatelské služby Prahy 6, kterou s ředitelkou Lucií Trnkovou navštěvujeme, měla jednu velkou lásku. Nina Stolařová žije v Domě s pečovatelskou službou a stěny jejího bytu zdobí obrazy zesnulého manžela Františka Stolaře. Kdysi mu ruská soudružka zničila rozvíjející se malířskou kariéru. Jeho láska ale překonala předsudky, vzal si za ženu Rusku Ninu a přivedl ji do Prahy. Nina Stolařová žije v Domě s pečovatelskou službou Prahy 6

Jak si připomínáte narozeniny, paní Stolařová?
Od Františka jsem vždycky dostala k narozeninám kytici.

Kdy jste naposledy dostala květinu?
U nás v rodině nebylo zvykem dávat květiny. Dostala jsem ji od vás.

Pamatujete si na květiny ve svém životě?
Svatební kytice - byly to růže, tenkrát začaly pěstovat takovou žluto červenou barvu. Mám ji vysušenou v albu.
Také paní Stolařová otevírá svatební album, kde je na prvním místě vysušená růže. Dodnes je patrná její barva. Ani pro paní Stolařovou není možné se na ni podívat bez dojetí.

Co byste vzkázala lidem, kteří přispívají na Kytku pro babi a dědu?
Bylo to překrásné. Kytka je kytka, umí potěšit člověka. Dodává radost, povznese duši a člověku je pak příjemně. Vznešeně jsem se cítila.